Čtrnáctiletá basketbalistka Michaela Vápeníková je nejen oporou starších žaček BK Czech Coal Aldast Strakonice, ale nastupuje už i za mladší dorostenky, kde na sebe upozornila skvělými výkony. Z vyhlašování nejlepších sportovců okresu si odnesla cenu za třetí místo.

Čekala jsi, že by ses mohla takhle dobře umístit?
Popravdě ne, nečekala jsem to. Jsem ale za třetí místo moc ráda, jsem prostě šťastná. Děkuji všem, kteří mi dali svůj hlas.

Když jsi byla na pódiu, tak bylo vidět, že jsi dost nervózní.
Trémy jsem měla plné kapsy, bylo to také moje první vyhlášení. Naštěstí jsem to pak překonala.

Asi je to zatím tvůj největší úspěch, že?
Ano, určitě. Myslím si, že na mě mohou být rodiče hrdí.

Pojďme k tvojí dosavadní kariéře. V kolika letech jsi začala s basketbalem?
Basketbal hraji od devíti let. Přivedla mě k němu babička, protože moje sestřenice ho také hraje.

Co si myslíš, že ti nejvíce jde? Jaké jsou tvoje největší přednosti oproti ostatním?
Mojí největší předností je rychlost, pak se také nebojím chodit do soubojů.

Věkově jsi starší žačka, ale pravidelně nastupuješ za mladší dorostenky. V čem ti hraní za starší kategorii nejvíce prospívá?
Za mladší dorostenky nastupuji zhruba čtyři měsíce. Hraji dost minut na to, že jsem v týmu nejmladší. Jsem za to ráda, že si za ně mohu zahrát. Hra je určitě lépe organizovaná než v žačkách. Nejvíce jsem se zlepšila asi v rychlosti. Musím ale ještě hodně trénovat levou ruku.

Čeho chceš v basketbalu dosáhnout?
Ráda bych si jednou zahrála ŽBL za Strakonice.

Máš nějaký tajný sen?
Chtěla bych se dostat do reprezentačního týmu a s ním získat nějaký velký úspěch.

Text a foto Jan Petráš/Týdeník Strakonicko