Strakonické basketbalistky před dvěma týdny posílila rozehrávačka Michaela Uhrová, která se vrátila ze zahraničí. Dva roky hrála na Slovensku a poté tři sezóny válčila ve druhé italské lize. Její nejvýraznější úspěch je, že získala s národním týmem zlaté medaile z mistrovství světa juniorek v Brně v roce 2001. V sobotu 6. února se poprvé představila domácímu publiku a hned si odnesla cenu pro nejlepší hráčku.

Proč jste se rozhodla vrátit zpátky do české ligy?
Byla jsem donucená tím, že je ekonomická krize. Dva měsíce jsem v Itálii nedostala plat a rozhodla jsem se s tím klubem ukončit spolupráci. To rozhodlo. Týmu se obzvláště nedařilo a ani vedení mi moc nevěřilo.

Byly Strakonice první, kdo vás kontaktoval?
Já jsem preferovala zahraničí, ale potom mi zavolal manažer klubu Eduard Gaisler, který mě trénoval v Trutnově. Bylo to tak, že mi v pondělí zavolal a v úterý jsme se domluvili. Přemluvil mě velice rychle.

A ve středu jste už hrála v Hradci Králové.
Absolvovala jsem jeden trénink. Přijela jsem na něj pět minut před a hned po něm jsem odjela. Spíše jsem se učila jména hráček, se kterými budu hrát.

Už jste se za dva týdny dokázala s týmem sžít?
S týmem jsem se sžila výborně. V prvních zápasech bylo vidět, že to bylo bez tréninku. Opravdu jsem jezdila jen na zápasy. Po týdenním trénování jsem se cítila hned lépe.

Když jste přišla, tak se Strakonicím zrovna nedařilo…
Ani jsem moc poraženeckou náladu nepociťovala. Teď už je nálada v týmu hodně dobrá. Kolektiv je výborný.

Cílem klubu je čtvrté místo, ale momentálně to na něj zrovna nevypadá. Myslíte si, že je reálné?
Moc se v tom neorientuji, protože jsem byla posledních pět let v zahraničí. Hlavní je, abychom do play off nešly na USK Praha nebo na Žabiny. Ostatní soupeři jsou hratelní. Ještě není nic ztracené.

Co reprezentace? Pomýšlíte na návrat?
Uvidíme. Nezáleží to na mně, chtěla bych tam být. Na postu rozehrávačky je velká konkurence a záleží to také na tom, jaké budu ve Strakonicích podávat výkony.

Text a foto Jan Petráš/Týdeník Strakonicko