Miroslav Vondřička:

Na začátku sezony jsem říkal, že se jsem plný obav, dnes bychom neměli být zklamáni s osmou příčkou (můžeme ji vylepšit), i když chtít víc je povinností. Ale udrželi jsme ligu, to je základní a řekl bych nejdůležitější. Z toho bychom měli vycházet.

Proto posoudit nutnost a následně prospěšnost změn je pro mě velmi těžké. Svým založením nejsem pro náhlé změny, jsem pro dlouhodobou a soustavnou práci. Takže mně jeho odchod mrzí, stejně jako byl šokem odchod Marcely Krämerové. Navíc můj názor může být ovlivněn neznalosti podrobností, které ke změnám vedly.

Jiří Johanes asi měl své důvody, které jej k rozhodnutí vedly, ale na druhé straně před prohrou s Hradcem podal tým doma s Valosunem výborný výkon, a nebyl ojedinělý, tím je posouzení důvodů k odchodu překvapivé. Možná jej ovlivnila i jeho určitá uzavřenost, snad by i zde prospěla týmovější práce. K tomu je nutno vědět, že je téměř nemožné udržet tu nejlepší formu celého týmu po celou sezonu, navíc při využití menšího počtu hráček, než má třeba Hradec (ale i ten měl výpadky) neb další týmy.

Každý trenér má svou filozofii, já bych asi řešil přímo ve hře některé situace jinak, ale to neznamená, že by byl výsledek lepší. Měl-li bych být konkrétní – především daleko aktivnější týmovější obrana, větší využití klíčových hráček, zejména zásobování přihrávkami nejlepší hráčky P. Reisingerové, neb využití rychlosti Johnové na křídle. To ale neznamená, že toto Jirka nevyžadoval.

Zcela upřímně je mně líto Zuzany Plátové, i když vím, že sama se svou herní příležitostí nemohla být spokojena, stejný pocit jsem měl i s Adélou Zmekovou, a navíc každá mohla týmu něco přinést, dokonce i přinesla a to si myslím se nemá opomíjet. V tom jsem asi odlišný. To také souvisí s tím dlouhodobým pěstováním týmu a také určitým chápáním myšlení neb pocitů hráček